..................................................................................................................................................

Je tomu již několik let, co se české hry nestávají pouze lacinými a béčkovými tituly. Vzpomeňme třeba na před třemi lety vydanou válečnou akci Hidden and Dangerous, která jako první pronikla za hranice našeho státu. Prodalo se ji téměř půl milionů kusů, což bylo na české poměry opravdu hodně. Byl to mezník, který českým produktům otevřel bránu k dalším úspěchům. Zasloužila se o to firma Illusion Softworks (IS), založena jedním z nejvýznamějších lidí českého herního průmyslu - Petrem Vochozkou. Pod jeho vedením vznikla v roce 2000 další vynikající záležitost určena pro světový trh, a to Flying Heroes. V recenzích se tato směsice fantasy a vzdušných soubojů sice dočkala kladných reakcí, ale v prodejnosti si příliš nevedla. Dalším důležitým mezníkem české herní scény byl ale až rok 2001, kdy byla po čtyřech letech tvoření dokončena hra Operace Flashpoint : Cold War Crisis (v mnoha článcích označována jako „Komplexní simulátor vojáka “), která ale tentokrát nepocházela z hlav vývojářů patřících do IS, nýbrž z hlavy Marka Špaňela a jeho týmu Bohemia Interactive Studios. Neuvěřitelný úspěch hry a téměř 1 milión prodaných kopií po celé planetě ukázal světu, že i Češi umí dělat herní software a že nepatří mezi vývojářský odpad.

Na chvilku se vraťme do současnosti. Štafetu přebírá opět firma Illusion Softworks, opět s áčkovým titulem a opět s velkými předpoklady. První střípky tohoto projektu se zrodily už v roce 1998, a tak opět hop do minulosti.

V průběhu vývoje ale nastala nejedna potíž, a tak se idea na brzké vydaní začala kamsi vytrácet. Mezi největší problémy podle slov Daniela Vávry (hlavního designera hry) patřila výměna celého enginu a následně ještě přechod na jiný systém Motion Capturingu (= zařízení na snímání pohybu). Další problémy se týkaly pojmenování celého projektu. Název Gangsters se najednou stal obsazeným a tak pánům z IS nezbylo nic jiného, než vymyslet jiný a lepší. Tvůrci přemýšleli a přemýšleli... a přišli na jednoduché a výstižné slovo : Mafia. V průběhu času se našlo pojmenování i celého města, ve kterém se hra odehrává - Lost Heaven. Tímto krokem tedy vzniklo Mafia : The City Of Lost Heaven. Hra se začala intenzivněji prezentovat na internetu (vycházelo mnoho trailerů, screenshotů apod.), dokonce překročila práh virtuální reality a dostala se i do novin a televize, čímž na sebe výrazně upozornila a stala se tak jednou z nejočekávanějších her všech dob.

No nic, zpět do přítomnosti. Téměř po 4 letech vývoje se Mafia konečně dostala na pulty obchodů, a tak se všichni netrpělivě čekající hráči (včetně mě) začali radovat. V dalších odstavcích si povíme, jestli se předpoklady vývojářů vyplnily a jestli to čekání stálo za to.

Jestliže jste si četli úvodní slova v sekci Games, možná vás napadly otázky jako : Co to ten blbec kecá? Nejlepší hra herního průmyslu? Je to blázen? Upřímně řečeno si myslím, že blázen nejsem (tedy alespoň co se tohoto názoru týče). Nazvání Mafie jednou z nejlepších her je podle mě naprosto na místě. Nevěříte? Vydržte v této recenzi až dokonce a třeba mé nadšení pochopíte.

Jestliže jste byli nadšeni z tutorialu v Operaci Flashpoint, zde budete koulet očima! Nacházíte se v jakési stodole, která perfektně dotváří atmosféru. Místo obyčejných popisků, na které jsme si v průběhu času museli zvyknout, vás zde doprovází vyprávěčský hlas, což mi připadá jako naprosto skvělý nápad a dodává hře na filmovosti. Jako obvykle jste voděni za ručičku a je vám detailně vysvětlováno, co a jak máte dělat. Nejdříve se naučíte ovládat postavu, poté si i zastřílíte či zmlátíte nevinného občana baseballovou pálkou. To vše se děje za přítomnosti onoho hlasu, který mi občas připadal i humorný : „A nyní uchop baseballovou pálku a vyzkoušej ji na figurantovi!“. Poté následuje již zmíněný útok, série úderů a smrt nevinného občana. Jakmile splníte tento ryze akční úkol, následuje svezení se ve vozidle a příprava na střet s policií. Je vám podrobně vysvětleno, co policistům vadí a co máte dělat, když na ně náhodou narazíte (o tom ale až dále...). Obohaceni informacemi o ovládání se vrhněme na nejsilnější stránku hry, a to na příběh!

V tomto okamžiku končí sranda, jelikož se hra přepne z předělové scény do napínavé honičky v reálném čase a vy máte vše ve svých rukou (někdy i nohou - máte-li volant a pedály). Nejenže vás při řízení ohrožují mafiáni, které máte naložené v taxíku, ale ještě vás do toho všeho začne pronásledovat další mafiánská skupina, tentokrát pod velením rovněž velmi vlivného bosse - mafiána jménem Morello. Vám už tedy začíná docházet, proč jste byli přepadeni - mafiáni, které právě převážíte, byli pronásledováni konkurenčním gangem. Teď ale není čas na přemýšlení. Musíte pronásledující automobil setřást. Zatímco spolu mafiánské gangy komunikují prostřednictvím kulek (střílejí skrz okénko), vy se snažíte ze svého čtyřkolého miláčka vytáhnout co nejvíce. Když už ne proto, abyste se nesrazili s pronásledovateli a nezničili si auto (taxikaření je pro vás jediný způsob obživy), tak z toho důvodu, abyste si zachránili holý život. Po pár minutách vzrušující honičky se najednou vzdalujete od Morellových zabijáků a můžete začít jásat... No, zas tak slavné to nebude. Ještě vám na krku zůstali dva surovci od Dona Salieriho. Jejich dalším příkazem je dopravení do Salierova baru, místa, kde celý gang sídlí. Opět vám nezbývá, než jejich přání splnit a dovést je tam, kam chtějí.

Při cestě do baru naštěstí nenastanou komplikace, a tak máte alespoň chvilku klidu. Napínavá atmosféra opět nastává u již zmíněného nočního podniku. Mafiány vyložíte a oni vám slíbí, že vám za krátký okamžik přinesou odměnu. A tak sedíte v taxíku a netrpělivě očekáváte, co nastane dál... V tom se po chvíli k vozidlu začne přibližovat jeden z gangsterů. Podezřele sahá do kapsy v saku. Vytahuje ruku z kapsy a... místo pistole naštěstí vytáhne obálku s penězi. A ještě vám dokonce nabídne práci! „Hele, pan Salieri je ti moc zavázanej a neví, jak ti tu tvojí dnešní pomoc oplatit. A tak ho napadlo, jestli bys nechtěl práci tady u nás v gangu. Měl bys plno prachů... Jen pomysli na ty ženský, auta ...“.

Konečně je Tommy volný a může jet domů. Jakmile do svého příbytku dorazí, zjistí, že v obálce s penězi se nachází mnohem větší odměna, než předpokládal. I přes to se ale rozhodne na nabídku ihned zapomenout. Přeci jen život, který by v gangu riskoval, je to nejdůležitější, co má.

Po strašlivé noci se blíží ráno. Tommymu nezbývá, než na vše zapomenout a pokračovat s taxikařením.

Další den tedy svezete pár zákazníků. Když si odpoledne jen tak oddechnete na odpočívadle (shodou okolností poblíž Salieriova baru), znenadání vás přepadnou další mafiáni (jako by jich už nebylo dost). Naneštěstí jsou to ti, kteří vás předešlou noc pronásledovali a kterým jste následně unikli - zkrátka Morellovi nasraní hoši. Chtějí si to s vámi vyřídit a tak vám začnou ničit auto. Jako by to nestačilo, ještě vám ubalí pár pěsťovek pro respekt. Už si s vaší hlavou chtějí zahrát baseball a v tom se vám podaří uniknout z jejich sevření. A tak utíkáte, uhýbáte kulkám a rozmýšlíte, co dál. Najednou vás napadne, co takhle využít nabídku pana Salieriho a přidat se ke gangu. Bar je nedaleko a tak je váš cíl ůtěku jasný : Salieriův noční podnik. Po zdlouhavém pobíhání uličkami se konečně dostáváte k baru. Vstoupíte do dveří. Po chvíli přiběhnou nepřátelé. Následně zazní dvě rány a vaši budoucí kolegové vám tím zachrání život.

Tak takhle náhodně se Tommy, spořádaný taxikář a bezproblémový občan, dostal do mafie. Nikdy nemůžete vědět, co se kdy může stát. Náhodou přijde krizová situace a úplně vám to změní život...

Následuje představení samotného Dona Salieriho, jeho poradce (co se financí týče) Franka, vašich dvou budoucích parťáků Sama a Paulieho (budou vám v mnoha situacích dělat společnost), profíka na zbraně Vincenza a konečně automechanika a zároveň ukoktaného blbečka Ralpha. V průběhu plnění úkolů potkáte ještě další postavy, z nichž bych rád zmínil Lucase Bertoneho (automechanik, který dělá do aut a špinavých obchodů) a Sáru (vaší budoucí manželku a matku vaší dcery).

V průběhu kariéry si užijete velkého množství automobilových honiček, stříleček či dalších násilností. Budete dostávat zakázky na zavraždění vlivných osob. Budete pašovat alkohol či v převlečení krást doutníky ze skladu. Dokonce se ocitnete v pozici automobilového závodníka, jakožto záskok za zraněného pilota. Je toho opravdu hodně, a tak by mi trvalo dlouho, než bych všechny úkoly vypsal (recenze od toho vlastně ani není, už tak toho popisuju dost...). Raději se nechte překvapit. Ještě bych vám ale mohl zdělit, že Mafia obsahuje 20 misí, které se dělí na další kapitoly. Doba dohrání se pohybuje v rozmezí 20 - 30 hodin, a tak máte o kvalitní zábavu na hodně dlouho postaráno.

Jestliže si uvědomíte, že příběh je mnohokrát rozsáhlejší, než několik předešlých odstavců, určitě se mnou budete souhlasit s tím, že celé story je zpracováno jako velice kvalitní kinematografický kousek. Srovnání s filmem také není jen výmysl mé fantasie. V celé hře se promítne dohromady více jak 1,5 hodiny fantastických předělových scén, což je na hru úctihodná doba. Několikrát jsem dokonce přemýšlel o tom, zda-li by to stálo za to Mafii zpracovat jako opravdový film. Myslím si, že to není úplně špatný nápad. Každopádně příběh se tváří, jako by ho vymyslel profesionální scénárista (nevím, jak výrazněji pochválit kvalitu děje, než ho přirovnat k dílu scénáristy). Celé toto filmové představení má z většiny na svědomí právě hlavní designer Daniel Vávra, takže se nedivte častému zmiňování této osoby v tomto článku.

Ztracené Nebe se skládá z různých čtvrtí (Čínská, Italská, ...), náměstí, chudinských i průmyslových oblastí, mrakodrapů, hotelů, rodinných domků, stavenišť, obchodů, barů, benzinových pump, nemocnic, mostů, tunelů... Reliéf je také různorodý, v nižších oblastech dokonce protéká řeka! Všechny tyto objekty (a přírodní jevy) jsou precizně graficky zpracovány a přímo z nich vyzařuje piplavost autorů. Nejvíce mne potěšil tvar a vzhled budov - nejsou to totiž obyčejné "krabice", ale různé geometrické tvary a téměř každé stavení je pokryto jinou texturou. Schválně jsem se snažil nachytat autory a nalézt alespoň částečně shodné domy - marně!

Bez okolního života bychom se ale cítili jako Tom Cruise v počáteční scéně filmu Vanilkové Nebe, a tak po chodnících chodí lidé (muži, dědkové, ženy, babky - všichni v různých oblecích), po silnicích jezdí automobily, na každém rohu na vás číhá policista, na řece plují parníky i nákladní lodě. Celý systém města vhodně doplňuje nadzemní dráha a tramvaj. Obou těchto dopravních prostředků můžete využít třeba ke setřesení policie či nepřátelských gangů, nebo se jimi můžete jen tak projet a užívat krásy města pohledem z okénka.

Myslíte, že už tak toho je moc? Čtěte dál! V některých misích se dostanete dokonce i do interiérů. Postupem času můžete prozkoumat motel, banku, bordel (s lehkými děvami), restauraci, bar, letištní halu, kostel, galerii, věznici a spousty dalšího. To, co v těchto místech předvedli grafici, je až neuvěřitelné. Nechali se inspirovat fotografiemi a filmy z té doby (30.léta), vše převedli do enginu a vypadá to fantasticky a zároveň naprosto reálně. V interiérech jsou dobové skříně, stoly, židle, postele, bary, koupelny, záchody... Tři tečky naznačují, že podrobnosti v Mafii neznají hranic. Zkrátka zde naleznete všechno možné. Kdybych měl všechno vyjmenovat, z tohoto odstavce bychom se nehnuli hodně dlouho...

Město a interiéry - to stále není vše, kde můžete coby mafián úřadovat! Za městem se nalézá ještě venkov. Zde už nenaleznete mrakodrapy, průmyslové zóny či obchody, ale pouze mosty, přehrady, silnice a dálnice, lesy, polní cesty, občas nějaký ten motel či odpočívadlo. Skvělé místo pro pohodové projížďky slunným odpolednem!

Nevím, jak na to všechno tvůrci přišli, každopádně před nimi smekám. Celé město včetně venkova mi pro svoji rozsáhlost a detailnost skoro vyrazilo dech. Myslím si, že bude stačit, když tento odstavec ukončím následujícími slovy : Lost Heaven je zkrátka nebesky rozměrné a podrobné. Na to slova nestačí, to musíte vidět!

Minimálně polovinu hry strávíte na vlastních nohách, nejčastěji se zbraní v ruce. Na svého hrdinu se koukáte z pohledu třetí osoby (third person), podobně jako ve hře Max Payne. Nepřítomnost 1st person pohledu u někoho možná vyvolá smutek, ale mě žádné hlubší zamyšlení nad tímto nedostatkem ani nenapadlo. Sledování děje je zkrátka stylové, přehledné a pro hru tohoto typu asi i nejvhodnější.

Velice mě těší, že se vzhled vaší postavy občas mění (to můžete koneckonců vyčíst už z obrázků). Jednou je vaše postava oděna v těsném saku, příště zase v kabátu a s kloboukem na hlavě. Např. v misi, která se odehrává na parníku, jste převlečeni za námořníka, což mi připadá poměrně humorné. V době, kdy se vydáváte za skladníka, jste dokonce v obyčejných pracovních hadrech.

Všechny pohyby lidí, které ve hře uvidíte, jsou nasnímány populární technologií Motion Capture, z čehož vyplývá, že jsou maximálně reálné. Se svou postavou můžete uskakovat do stran i dopředu, skrčovat se, utíkat či pomalu chodit. Velice užitečné je především skrčování, které se vám hodí hlavně v případě, kdy se kolem vás nachází nějaké vozidlo či jiný objekt, za který se můžete schovat a krýt se tak před zraněním. Užitečná je také schopnost přenášet dřevěné bedny (krabice), jednou je to dokonce hlavní náplní mise! Asi mi to nebudete věřit, ale přenášení beden mi připadalo docela zábavné. Za pochvalu stojí hlavně originální nápad!

Když se tak procházíte po městě, na každém rohu na vás číhá nebezpečí. Ještě k tomu, když jste známý mafián. A proto potřebujete samozřejmě zbraně. Arzenál zbraní čítá velké množství různých "přesvědčováků" : od kovového boxera či baseballové pálky přes automatické zbraně typu Colt 1911 či Magnum. Naprostou lahůdkou je pak brokovnice, samopal Thompson či odstřelovací puška. Každá z těchto zbraní se chová úplně jinak, což je další projev realističnosti. Když například někoho trefíte jednou kulkou z brokovnice, je po něm. Když na nepřítele použijete obyčejný kolt, můžete do něj vystřílet klidně celý zásobník a stále se ho nezbavíte. Velice vyspělý je také systém přebíjení. V mnoha případech trvá nabíjení až příliš dlouho, což hutně přidává na napětí (U = R * I :-)). Když třeba přebíjíte ze zásobníku, který ještě není prázdný, na nový, přijdete o všechny náboje, které v tom z části vystříleném zbyli. Když už se ale zmiňuji o těchto podrobnostech, nesmím zapomenout na možnost odebrání zbraně či zásobníku mrtvole.

Autoři se sice snažili všechno zpracovat reálně, ale kdyby do hry nezačlenili "nerealistické" lékárničky, málokdo by se pak stal hrdinou, který kariéru gangstera v Mafii dokončil. Naštěstí se ve hře těchto ozdravných pomůcek vyskytuje hodně málo, a tak se nemusíte bát, že většinu misí splníte na první pokus.

Jak jste jistě z předešlých řádků vytušili, v Mafii se svezete i v dobových vozidlech. Ve hře máte k dispozici více jak 60 aut, mezi nimiž nechybí modely automobilek jako je Ford, Licoln či Mercedes. Názvy aut bohužel nejsou pravdivé (nikdo z výrobců neposkytl licenci na hru s takovým zaměřením), ale to v pohodě vyřeší speciální patch, který se dá stáhnout z internetu.

Již od počátku autoři slibovali naprosto reálný fyzikální model - nebáli se dokonce takových srovnání, jako třeba se závodnickou špicí Grand Turismo.

Podobně jako v jiných prvcích, i tady programátoři nezklamali. Auta se vzhledem k okolí chovají hodně reálně (tedy až na občasné výjimky). Smyky, bouračky, prudké zatočení, zrychlení či zpomalení vypadá taktéž skvěle. Bohužel jsem neměl možnost ve skutečnosti řídit nebo alespoň v pohybu sledovat tyto vozy, každopádně mi jejich ovládání připadá uvěřitelné.

Ve hře se setkáme jak s pomalými a špatně se ovládajícími vozítky, tak i se supersporťáky. Nicméně se svezete třeba i v náklaďáku, ve starém (motorovém) kočáře, formuli či v kabrioletu.

Grafici s detailností nedají pokoj ani v souvislosti s vozy. Nejsem přílišným fanouškem starých automobilů a ani nijak neobdivuji jejich tvary, ale to, co jsem viděl v Mafii, mě opět úplně odrovnalo. Takto detailně zpracovaná vozítka jsem neviděl už opravdu hodně dlouho. S vozy ze 30.let jsem se setkal párkrát na výstavě, a tak mohu potvrdit naprostou podobnost mezi reálem a touto hrou.

Samotný automobil je graficky opravdu nádherný, stíny a odlesky na jeho karoserii rovněž. Úplné největší překvapení mě ale potkalo až při havárii. U auta je možné zničit snad úplně všechno. Od prasknutí skla, odpadnutí nárazníku či světla po ohnutí plechu (a to na všech místech !!!). Když auto hodně trápíte, dočkáte se i efektního výbuchu. Všechny havárie se projevují i na výkonnosti vozu, a to někdy až moc drsně (vyjíždění mírných kopců rychlostí 10 Km/h apod.).

Při jízdě v autě můžete dokonce střílet z okna. Když řídíte, nemůžete samozřejmě použít třeba brokovnici či samopal (na to byste potřebovali obě ruce), ale takový malý kolt do jedné ruky se šikne. Sedíte-li u spolujezdce, není problém odstraňovat překážky brokovnicí či Thompsonem. Střílení z auta by vám ale bylo z hola na nic, kdybyste nemohli třeba prchající zločince - rovněž vybavené nějaký čtyřkolým krámem - zbrzdit či přímo zabít. V tomto případě je nejúčinnější střílet na pneumatiky, které se vypustí a soupeře tak dostanete do šachu. Nepřítele můžete rovnou zabít, ale trefit se za jízdy do okénka není nic jednoduchého. Předešlé věty platí i naopak, tzn. že i protivníci vás mohou za jízdy zbrzdit či zranit (i smrtelně, samozřejmě).

Od začátku nemáte k dispozici pochopitelně všechny vozy, jednoduše řečeno se do nich nemůžete dostat (nemůžete je otevřít). V tom vám ale pomůže již zmíněný koktavý blbeček Ralph. Když se objevíte v garáži u baru, on vás naučí, jak otevřít ten či onen typ. Při jízdě po městě se můžete různě obohacovat a ukradená vozidla si pak můžete uskladnit do své garáže. S vozy, které "nasbíráte", můžete plnit i mise. K opravdový lahůdkám na kolečkách se ale dostanete až díky Lucasovi Bertonemu (automechanik z předměstí), který vám za jím vymyšlený a následně vámi splněný úkol dá typ na krádež. Vždy vám vysvětlí cestu a způsob, jak se k vozu dostat.

V dalším odstavci popisuji chování policie, a tak by bylo vhodné vám sdělit, jak se jí v autě vyhnout. Velice chytrá vychytávka je omezovač rychlosti - když je zapnut, auto vám nedovolí jet rychleji než předepsanou rychlostí. Jestliže se se strážci pořádku zapletete do honičky a v cestě vám překáží ostatní automobily, není nic jednoduššího, než použít klakson. Překážející vozy vám tak pohodlně uhnou z cesty.

Jak jsem se již zmínil, ve městě nechybí ani strážci pořádku - policisté. Ti se dělí na dvě skupiny : pochůzkáři a kontroléři v policejních vozech.

Když se procházíte po městě, musíte si dát pozor na to, jestli máte schovanou zbraň. Spatří-li jí policista, jste zatčeni a misi musíte hrát znovu. Baseballová pálka jim ale naštěstí nevadí, a tak se před jejich zraky máte alespoň s čím bránit. Brutalitu také trestají, a tak musíte být ostražitější než oni.

Když sedíte za volantem, musíte si dávat pozor na dopravní přestupky. Pokutou jsou odměněny pouze lehčí prohřešky : jízda na červenou, mírná srážka či lehčí překročení rychlosti. V ostatních případech vás policie ale zatkne či přímo zastřelí (pokud tomu nezabráníte). Mezi závažnější porušení zákonů patří přejetí chodce, snaha ujet policii, překročení rychlosti o více jak 30 Km/h či střelba na veřejném prostranství. Osobně vám doporučuji platit pokuty, než se s policií zdlouhavě honit.

Dostáváme se k další silné stránce hry, a tou je grafika. Mafia běží ve speciálním enginu LS3D, který byl vyroben přímo v IS. Nebudu to prodlužovat : grafické zpracování je zkrátka úžasné! Engine dokáže vykreslovat velice podrobné textury (možná nejúchvatnější, co se kdy na monitorech počítačů objevily) a zvládne spousty vychytaných záležitostí. Nejvíce mě zaujaly hrátky se stínem a slunečními paprsky. V pozadí nesmí zůstat různé efekty s vodou a výbuchy.

Grafiku oceníte nejen při hraní, ale i při sledování fascinujících předělových scén. Postavy oplývají naprosto dokonalými obličeji (hlavně přechod z vlasů na kůži stojí za to), umí otevírat ústa, mrkat očima, mračit se, usmívat se. V souvislosti s Mafií mě napadlo, kdy nastane okamžik, kdy už nebudeme schopni rozeznat virtuální realitu od skutečnosti. Díky LS3D enginu a celé atmosféře v této hře jsem dospěl k názoru, že to bude velmi, velmi brzy.

Druhá záležitost související s vizuálním zpracováním je hardwarová náročnost. Bohužel je hodně, hodně krvavá. Já osobně jsem hru testoval na počítači P4 - 1,4 GHz, 256 MB RAM a GeForce 2 64 MB, a abych řekl pravdu, s plynulostí jsem moc spokojen nebyl. Na nejvyšší detaily jsem si pořádně nezahrál ani v rozlišeni 640x480, ale naštěstí si v setupu můžete nastavit plno parametrů, které hru urychlí. Nakonec jsem tedy dospěl ke kompromisu : rozlišení 1024x768 a zhoršené detaily. Grafika zůstala stále nádherná a s plynulostí to bylo o něčem jiném. Abyste si hru mohli vychutnat na plné obrátky, budete potřebovat alespoň 2 GHz procesor, GeForce 3 Ti a kolem 256 MB RAM.

Nejen ve filmech, ale už i ve hrách tvoří hudba velice důležitou součást celku. Ve hře uslyšíte především nádhernou orchestriální hudbu nahranou přímo v Česku a českými orchestry. Kvalitu hlavní skladby (Main Theme) potvrzuje i můj nedávný čin - vypálil jsem si ji na hudební kompilaci (jestliže si jí chcete poslechnout, je možno ji stáhnou na www.illusionsoftworks.cz). Obyčejně svým uším dopřávám Trance či House, ale od této chvíle nepovrhnu ani nad klasikou :-). Dále pak ve hře převažuje Jazz, Swing a zkrátka muzika té doby. Hudba opět skvěle dokresluje atmosféru a dokonce si myslím, že by stálo za to sestavit nějaký soundtrack, který by Mafii určitě dělal dobrou reklamu.

Další částí je dabing. Tvůrci chtěli potěšit české hráče, a tak pro nás připravili všechny dialogy v našem rodném jazyce. O dabing se postarali přední čeští herci, mezi nimiž nechybí skvělý Marek Vašut (Tommy), Petr Rychlý (Paulie) či Linda Rybová (Sára). Dabing je hutně obohacen o vulgární slova, což byl od tvůrců další skvělý počin - když na vás někdo v krizové situaci řve : „Vy parchanti, chcípněte, hajzlové!!!“, je to mnohem atmosferičtější, než když vám říká : „Vy zloduši, nechť zhyňte, neřádové jedni !!!“. Dabing ve hře na mě silně zapůsobil a tudíž bych si do budoucna přál, aby takto lokalizované tituly vycházely častěji.

Hra kromě kariéry mafiána a volné jízdy (pojíždíte po městě, zabíjíte mafiány, věnujete se taxikaření, masakrujete obyvatelstvo, kradete auta atd.) obsahuje i speciální "méně vážný" mód, ve kterém si otestujete především svůj řidičský um. Tvůrci si připravily mnoho srandiček (např. musíte včas přijet na pláž a zneškodnit mořskou příšeru, utopit auto s bombou, zajet nadprůměrně rychle utíkajícího panďůláka atd.) a speciálních vozítek. Celý mód funguje asi takto : po městě je rozmístěno 19 stejných panáčků, z nichž vám každý zadá jiný úkol. Vy si dojedete k majáku, s jeho pomocí se rozhlédnete (při kliknutí na správné místo se vám střídavě zobrazují pozice panáků), zapamatujete si jednu či více pozic (tady využijete paměť, ale jestli máte 512 či pouze 4 MB RAM nerozhoduje :-)) a můžete vyrazit. Po splnění úkolu dostanete kuriózní vůz, ke kterému se normálně v kampani nedostanete. Díky extrémní jízdě také prozkoumáte různá místa, na která by vás normálně nenapadlo jet.

..................................................................................................................................................